∗ 13. června 1928, † 23. května 2015
Byl americkým matematikem, který géniem vynikal v oblastech diferenciální geometrie, parciálních diferenciálních rovnic a teorie her. Ve 30 letech mu kariéru i rodinný život na desítky let značně zkomplikovala schizofrenie. Navzdory nemoci v práci matematika vytrval. V roce 2015 obdržel za přispění k teorii nelineárních diferenciálních rovnic Abelovu cenu za matematiku.
Významným Nashovým přínosem k teorii her je objev nekooperativní rovnováhy, dnes známé jako Nashova rovnováha, za nějž byl oceněn v roce 1978 (John Von Neumann Theory Prize). Nashova rovnováha má dnes široké praktické uplatnění v různých oblastech, především v ekonomii (modelování tržních interakcí, aukcí, oligopolů a dalších ekonomických situací), politologii (analyzování volebních strategií, koalic a vyjednávání), biologii (studium evolučních strategií a ekologických interakcí), informatice (optimalizace síťových protokolů, algoritmy pro multiagentní systémy a umělou inteligenci). Nashovu rovnováhu lze využívat i v podnikání, zejména k modelování konkurenčního prostředí a chování jednotlivých podnikatelských subjektů.
Nashovy výsledky dále rozvíjeli např. Reinhard Selten a John Harsanyi, kteří společně s ním obdrželi za průkopnickou analýzu rovnováhy v teorii nekooperativních her Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela udělenou v roce 1994. Aplikování Nashova ekvilibria v ekonomii přineslo nová ekonomická hlediska reflektující tržní hospodářství lépe než většina předchozích teorií ekonomie hlavního proudu včetně neoklasické ekonomie (kritizované jako dlouhodobě disfunkční, neboť základní předpoklad o možnosti věčného celkového růstu ekonomiky vyvrací omezenost neobnovitelných zdrojů a jejich stupňující se spotřeba, znečišťování životního prostředí a postupná destrukce biosféry). Práce Johna Nashe se tak v ekonomii stala revoluční. Představitel skotského osvícenství, filozof a zakladatel moderní ekonomie Adam Smith (16. června 1723 – 17. července 1790) věřil, že když každý člen skupiny jedná sobecky a sleduje své vlastní zájmy, vede to k efektivnímu rovnovážnému stavu této skupiny. Jinak řečeno, individuální ambice prospívají společnosti. Tento princip byl nazván neviditelnou rukou trhu. Jakousi hybnou silou vedoucí k rovnovážnému stavu zvanému Paretovo optimum. V reálném světe je však téměř nemožné vytvořit situaci, která by byla paretovsky optimální, neboť nelze docílit dokonale konkurenčního trhu. John Nash matematicky dokázal, že hry, ve kterých každý hráč sleduje pouze své vlastní zájmy, ve skutečnosti nevedou k Paretově optimu, nýbrž k nekooperativní rovnováze, čili k situaci, kdy už je pro každého hráče nevýhodné autonomně měnit způsob svého jednání nezávisle na ostatních. Když člen skupiny jedná pouze ve svém vlastním (sobeckém) zájmu, nakonec tak nedosahuje nejlepších výsledků ani pro sebe.
Teorie her předpokládá, že hráči uvažují v každé situaci racionálně, mají přístup ke všem informacím a snaží se o maximalizaci zisku. V životě tyto předpoklady vždy neplatí. V mnohých z nás zvítězí lidskost, někdo též oplývá vyšší mírou prosociálních tendencí, a tak místo soutěžení spolupracujeme, nebo dokonce na úkor vlastního blaha ostatním altruisticky pomáháme.
Tím nejlepším, co můžeme dělat pro sebe, je právě to, čím zároveň děláme to nejlepší pro ostatní, životní prostředí, přírodu, planetu.
V roce 1998 vyšla v USA kniha Sylvie Nasarové A Beautiful Mind, která je biografií Johna Forbese Nashe nominovanou na Pulitzerovu cenu, sepsanou na základě sběru informací ze stovek zdrojů. Umělecky kvalitní hollywoodské filmové zpracování A Beautiful Mind (2001) oceněné čtyřmi Oskary (viz Čistá duše – www.csfd.cz) se v rámci potřeby zjednodušení a dramatizace příběhu v ledasčem od faktů odchýlilo. Např. John Nash ve skutečnosti nebyl kritikem Adama Smithe a jiných klasických ekonomů osmnáctého a devatenáctého století. Kritickým byl vůči pozdějším ekonomům, včetně současných, jejichž působením se ekonomie stává méně vědeckou, neboť jejich doktríny už jsou poznamenány příklonem k některému z politických proudů resp. politické straně. Tato kritika byla de facto reaktivní formací v důsledku Nashova pochopení, že se sám musí vzdát politického myšlení, neboť právě jeho pohlcení antikomunistickou pracovní seberealizací pro americkou národní bezpečnostní agenturu (NSA) prostřednictvím zaměstnavatele RAND Corporation v době studené války (navrhoval nové elektronické šifrovacích systémy obsahující prvky moderní kryptografie, uváděné do praxe v IBM až po dalších patnácti letech) nebylo pro hluboce uvažujícího génia vhodné. Nevhodná pracovní seberealizace nejspíše i přispěla k rozvoji psychické poruchy, která koncem padesátých let na dlouho přerušila Nashovu vědeckou kariéru a komplikovala rodinný život. V rámci svého psychotického onemocnění netrpěl John Nash vizuálními halucinacemi, jak je líčeno ve filmu A Beautiful Mind, nýbrž slyšel hlasy vyvolávající paranoidní stavy.
„Domnívám se také, že mé vědecké ideje by nebyly objevné, pokud bych smýšlel jaksi normálněji.“
Schizofrenii dokázal John Nash postupně překonávat získáváním náhledu nad svým onemocněním v důsledku možnosti testování reality právě v sociálních interakcích akademického prostředí Princetonské univerzity, která mu i v době jeho onemocnění umožnila práci na výzkumu a rozvíjení jeho zájmu o výpočet přesných hodnot velkých čísel ve zdejších výpočetních střediscích, kde pro svou práci vyvinul sofistikované počítačové programy vysoké úrovně. Právě kolegové následně navrhli Johna Nashe komisi Švédské národní banky udělující Nobelovu cenu, jako kandidáta v oblasti ekonomie. Zásadní vliv na Nashovo překonávání nemoci a kariéru měla jeho žena Alicie, která věřila v příznivý vývoj jeho zdravotního stavu v důsledku jeho návratu do akademické komunity, který proto aktivně podporovala. Pracovala jako počítačová programátorka, aby zabezpečila syna i manžela. 23. května 2015 manželé Nashovi zemřeli společně při autonehodě vozu taxislužby.